Proč je nezbytné umět zacházet se svými emocemi? 

Protože naše emoce určují schopnost tvořit si úroveň vlastního života. Protože emoce ovlivňují naše vlastnosti a naše vlastnosti vytváří naši osobnost.

Toto poznání o souvislostech mezi emocemi a stavem našeho těla, ale i mezi našimi myšlenkami a životními událostmi, znali již naši prapředci. Objevujeme ho při postupném odkrývání jejich odkazů, které, jak začíná být zřejmé, zanechali pro nově nastupující civilizace. Sami došli až na vrchol jednoho ze stupňů, který byl nezbytný pro posun do další evoluční fáze. Po dokončení této fáze zřejmě pokračovali ve svém vývoji mimo planetu Zemi, jelikož pro něj již nebyla Země určena.

Kolotoč zkušeností a poznání temnoty

Do té doby se stejně jako my nyní rozvíjeli nabíráním zkušeností v kolotoči inkarnačního procesu. Učili se v něm poznávat rozdíly mezi důsledky svého jednání. Nabírali zkušenosti a osvojovali si vlastnosti, které je v evoluci posouvaly kupředu. Aby však tyto vlastnosti mohli získat, bylo nezbytné nejprve naučit se rozeznat, které z nich to jsou.

Proto se i oni na začátku vývoje potýkali se svou temnotou. Pokud by nejprve neochutnali z jedné strany, nemohli by rozpoznat kvalitu druhé a neuvědomovali by si rozdíl. Stejně tak, jako se je učí rozeznávat současná civilizace. Poznáváme, které vlastnosti nám slouží, a které nám nic dobrého nenesou.

Odpovědnost za vlastní vývoj

Pokud jsme trpěliví, pak se na nás štěstí usměje a my zjistíme, že emoce a spolu s nimi i naše vlastnosti dokážeme pomocí naší vůle měnit. Není úplně snadné porozumět, jak důležitá tato práce na sobě samotných je. Vidíme svět kolem sebe a přijde nám, že je lepší se přizpůsobit a jednat tak, abychom příliš nevyčnívali z davu. A spolu s tím odevzdáváme naši svobodu a odpovědnost za svůj vývoj.

Tu odpovědnost, o které nechceme nic vědět. Pak je otázka: "Jaký je důvod?" Možná proto, že je to takto pohodlnější. Vždy je lepší najít viníka, než si připustit, že za svůj život nesu odpovědnost pouze a jen já sám.

Abychom se mohli na své cestě odrazit, práce s emocemi je nevyhnutelná.

Duševní alchymie: Každý je svým mágem

Tyto praktiky byly součástí moudrosti a umění života předešlých civilizací. Své učení pro nás zanechaly v mnoha odkazech. Věděly, že stejně jako ony před námi, jednou dozrajeme do bodu, kdy budeme schopni těmto odkazům porozumět. Pokoušely se o to například ve starověkém Egyptě. Učily se, jak ovládat a měnit své emoce pomocí síly vůle. Věděly, že je to možné, a také jaký dopad to na ně a na jejich okolí přináší.

Dnes se práce s emocemi jeví jako něco nadpřirozeného a pravdou je, že ji můžeme označit za duševní alchymii. Ale kdo je vlastně alchymista neboli mág?! Z mého pohledu se jedná o bytost, která rozumí zákonům stvoření a ví, jak s nimi nakládat. Jak s nimi nakládá, už je jeho vlastní odpovědnost.

Každý je svým vlastním mágem života. Naše emoce jsou naším výtvorem. Můžeme je měnit dle našeho uvážení.