Bezpečí

Síla vědomého bezpečí: Cesta od strachu k tvořivé svobodě

Každý z nás ve svém nitru touží po přítomnosti pocitu bezpečí. Jde o jednu ze základních lidských potřeb, která zásadním způsobem ovlivňuje naše životy. Podstatné však je, že každý člověk si tento pocit dokáže sám utvořit a následně jej také prožívat, stejně jako dokážeme vytvářet všechny ostatní emoce. Jde jen o to poznat, jaká skutečná tvořivá schopnost je součástí nás samotných a jakým způsobem ji můžeme použít pro náš vlastní rozvoj.

Abychom pocitu bezpečí skutečně porozuměli, je dobré nejprve pochopit, jak na nás působí jeho opačný pól – pocit ohrožení neboli strach. Pokud si uvědomíme, jak přítomnost či nepřítomnost těchto emocí ovlivňuje naše jednání, získáváme možnost volby. Sami si pak vybíráme, která z těchto emocí je pro náš život přínosem. Cokoliv ve svém životě pociťujeme a jak realitu prožíváme, je totiž pouze naše vlastní volba. Máme možnost přistoupit k událostem buď s pocitem ohrožení, nebo s důvěrou, že vše prožívané je zkušeností určenou pro náš rozvoj.

Zákon duality a energetické spektrum

Potřeba cítit se v bezpečí vznikla jako protiklad k jedné z našich nejsilnějších pudových vlastností – strachu o přežití. Vesmírný princip, známý jako Zákon duality, říká, že vše stvořené má dvě strany mince. Hmota vyzařuje svůj energetický otisk a energie svou hmotu. Každá částice i každá vlastnost je tvořena tímto principem; vše má svůj kladný a záporný pól.

Příklad duality v emocích:
Láska vs. Nenávist
Radost vs. Smutek
Důvěra vs. Podezíravost
Strach vs. Odvaha

Pocit bezpečí stojí na vrcholu pomyslné stupnice jako protipól strachu ze smrti. Mezi těmito extrémy se nachází celá škála příbuzných emocí, od těch energeticky nízkých a nepříjemných až po ty vysoké a posilující. Naším úkolem je rozpoznat, jak tyto emoce působí na naši osobnost i na realitu kolem nás, a naučit se je pomocí síly vůle měnit tak, aby nám sloužily, nikoliv nás ničily.

Od evolučních pudů k umělým strachům

Zatímco u tvorů na nižším stupni evoluce jsou reakce na strach čistě instinktivní a žádané pro přežití, u lidí se situace komplikuje. Tyto pudy jsou sice stále součástí naší buněčné paměti, ale pokud strach začne vycházet z jiných podnětů, než k čemu byl původně určen, stává se přítěží. Často je zdrojem stagnace a brání nám vystoupit ze vzorců, které nedovolují náš vývoj.

Dnešní strachy z nepřijetí, opuštění, samoty, selhání nebo chudoby vycházejí z pokřiveně nastavených přesvědčení a hodnot společnosti. Jsou mnohdy vytvářeny uměle. Paradoxním strůjcem těchto strachů je strach samotný – konkrétně strach "elit", které nechtějí přijít o svůj komfort a kontrolu. Vytvářejí pro nás falešný obraz zájmu o naše bezpečí, který má však prohnilý základ. Stáváme se závislými na jejich podmínkách a bojíme se, že bez nich o své bezpečí přijdeme.

Procitnutí lidské duše

Toto ovládání by nebylo možné, pokud bychom poznali svou skutečnou tvořivou sílu – tu sílu, které se mocní tak obávají. Lidská duše je věčná a ona to ví. Nechce, abychom kvůli honbě za falešným a vnějším bezpečím promrhali své životy. Skutečné bezpečí vychází zevnitř, z pochopení naší podstaty a schopnosti vědomě tvořit svou vlastní emocionální realitu.